second end

Vzdálený sen

(Ducháček, Antonín; Antonín, Miklica)

Jsem vzdálený sen a nepospíchám.
Stejně vím, že se budu zdát.
Dým nad plamenem se nerozplývá.
Podívej i to jsem já.
Vím co kdy přijde, co může se stát.
Jenom ber, co můžu dát.
Přichází za tebou dávný příběh.
Je málo z vás, kdo může ho znát.

Až domluví den pak promluví noc,
otázky dnů se probudí.
Pak zas přijde sen,
co vede nás dál,
po cestě dál ven s nadějí.
Stáhnou tě z kůže a promění v prach.
Nedej se svést, kde není cíl.
Nenávist v nás tě nepromění,
když odoláš tak můžeš se ptát.

Ref:
Přicházíš náhodou.
Hlídáš cestu mou.
Já najednou tě znám.
Každý chce čím dál víc.
Jednou pochopíš.
víš, nakonec jsi sám.

Teď svý už místo mám, jen sen mně nepromění.
Ten sen co zdá se nám, otázky nezodpoví.
Proč mám se ptát jen já.
Vždyť kámen neprobudíš,
Ten kámen tíží nás.
Jsem sám a nepromluvíš.

Ref:

© 2005 second end